Andrea

Kruh

„Všetci budu trpet,“ tvrdila Samara Morganová v horore Kruh z roku 2002, a na jej slova skoro došlo. Nezastavila ju ani smrt v studni, kam ju zhodila jej nevlastná matka – svoju mučivu bolest nakamerovala do videokazety, kde diváci po týzdny zomreli pri pohladu do tváre Samarinho ducha. Kedže ovšem nevy­robili kopii kazety a nepredali  dál. Novinárka Rachel (Naomi Watts) takto zachránila život sebe a svojmu synovi Aidanovi (David Dorfman) a vracia sa v pokračování, ktoré malo dobrý predpoklad uspet: ­režie sa ujal Hideo Nakata, tvorca povodneho japonského Ringu, z ktoreho bol Kruh prepracováním. Ocakávánía sofistikované a zároveň intenzivnejšíe hrozy sa ale bohužial nenaplnilo, naopak – Kruh 2 je fantasmagorickou jazdou, ktorá ztráca zakotvení v reálném svete, tedy to, co dodává sučasnému tsunami japonských hororu na mrazivosti.
Že nieco není v poriadku, naznačí už prva laciná lekačka, ked Samara dostihne Rachel v malomeste, kam sa novinárka so synom prestahovala. Horšie než premíera prvoplánově efektních momentů je však zjištění, že nemrtvé dívce již nejde o šíření vraždící zprávy o své smrti. Hledá totiž náhradní maminku. Že to nezní příliš děsivě? Taky to děsivé není – zatímco u Kruhu naskakovala publiku husí kůže z nepochopitelné záhrobní nenávisti, z nevybíravosti v obětech i z omezeného počtu dní, které hrdinům zbývaly, nyní sledujeme Samařinu zoufalou snahu nahradit Aidana a stulit se vedle Rachel na pohovce. Promodralá postava s dlouhými černými vlasy je tak zbavena hrůzostrašnosti a tím, že příběh pojednává o jejím veskrze osobním zápolení s jednou konkrétní rodinou, se definitivně stáváme ‚pouhými diváky‘. Pocit, že Samara by se mohla vyplazit i z naší televize, je ten tam.

Zopár obrázkov: